333coaching LOGO
Změna je možná. Když se naučíme si hrát...


česky / english

blog.idnes.cz

Články



  

Co je důležité?



   Co je důležité, co je ještě důležitější a co je nejdůležitější? Uvědomil jsem si toto dilema, když mi kamarádka říkala, že strašně něco chce udělat pro sebe, ale pořád někdo po ní něco chce. Lidé chtějí důležité věci. Syn potřebuje pomoct sbalit na cestu do Dánska. Kamarádka pořádá výstavu a hrozně ráda by ji tam viděla. V práci je co si neodkladného, tak musí zůstat déle. A takto se jednotlivé věci nakupí. Je jich vždycky dostatek pro to, aby nestihla udělat něco z toho, co sama považuje za důležitější. Udělat něco pro sebe. Jen tak si jakoby "zívnout". Říkala, že má fotky z dětství, které by si ráda někdy utřídila. Mít čas na to si přečíst knížku, která na ni už čeká spoustu měsíců. Kvůli tomu, co se po ní chce, nemá čas a možnost udělat něco, po čem dlouhodobě touží. A po nějaké době touha vybledne. Nazvala to "tichou rezignaci". Rodina a kamarádi ji mají rádi. Kdykoli po ní něco chtějí, ví, že ona je ochotná a vyhoví jim. Jenže ona strádá. Cítí, že takto to dál nejde. Celkově ji okolí "vysává". Nebo jemněji: nedá jí možnost, aby ona sama načerpala dostatek pro to, aby sama mohla dávat.

   Snažím se dělit věci na nedůležité, důležité, důležitější a nejdůležitější.

   Nedůležitými věcmi se snažím nezabývat. To jsou věci které BY SE MOHLY udělat. Kdyby na ně byl čas. Nebo kdyby je někdo vyžadoval. Pokud žádná z těchto situací nenastala, JSOU NEDŮLEŽITÉ A DLOUHO JEŠTĚ ZŮSTANOU. Mé koníčky, záliby, to co dělám rád, to není nedůležité. Něco může vypadat jako nedůležité pro mě, ale pro druhého to je důležité. To, co chce manželka, může být nedůležité jen do doby, kdy to začne vyžadovat...

   DŮLEŽITÉ je všechno, kde je nějaký tlak, proč to udělat. Ten může být vnější ale i vnitřní. Mohou po mě něco chtít kamarádi, nebo i já něco potřebuji. Třeba něco spravit, co nefunguje nebo se rozbilo. Třeba zalepit píchlé kolo, vyměnit rozbitou žárovku, zavolat sestře, když má narozeniny.

   DŮLEŽITÉ jsou často malé věci, ale je jich hodně. Spousta maličkostí, které člověka utahají. Každý něco chce a považuje to svoje za důležité. Když se přizpůsobím "jeho důležitosti", pak podlehnu a jsem otrokem přání druhých. Říká se, že stokrát nic umořilo osla. Pokud cítíte, že zvládnete víc než osel, nechte si toho na sebe naložit klidně více. Když začnu ráno tím, že začnu dělat tyto důležité věci, není jich konec. Několik hodin intenzivně pracuji a nakonec vidím, že jsem vůbec nic neudělal. Vyřídil jsem pár emailů, někomu zavolal, došel na poštu. Samé důležité věci, ale nic z toho, co skutečně bylo třeba udělat. Kdybych psal výkaz práce, napíšu maximálně "vyřizování administrativy". Stavím tímto sama sebe do role své sekretářky.

   DŮLEŽITÉ VĚCI musím věci správně zařadit podle svého hodnotového žebříčku. Podle svých kritérií. Když o mě někdo něco chce, tak musí brát v úvahu, že zrovna nemusím mít čas. Mám taky svoji agendu, to, co chci a potřebuji já. Nečekám jen s otevřenou náručí, až mi někdo řekne, co bych mohl dělat. Svůj čas si dokážu naplnit sám. Musím se naučit se sám rozhodnout, zda přijmu důležitost toho, co mi předkládá někdo jiný jako důležité.

   Někteří lidé mi telefonuji kdykoli si vzpomenou a myslí si, že automaticky mám vždy čas. Že kdykoli přeruším to, co dělám a hovor s nimi pro mě bude důležitější než cokoli, čím se zabývám. Mívám proto někdy telefon vypnutý. Hlavně, když potřebuji něco udělat, na co se musím soustředit. Když mě vyruší, může to pro mě znamenat spoustu času, než budu moct navázat na to, kde jsem přestal. Moje práce je pro mě důležitá. Když nebude důležitá pro mě, pak nebude mít ani hodnotu pro toho, pro koho ji dělám.

   Tak, jak stavím sama sebe před druhými, tak si cením i sám sebe. Když moje věci nebudou pro mě důležité, tak cítím, že ani sám sebe nepovažuji za důležitého. Druzí jsou důležitější než já. Mohu to považovat za pokoru a ctnost. Ano. Ale může to mít vliv na mé sebevědomí. Velmi často si vážíme sebe sama podle toho, jak si nás váží naše okolí.

   Věci se stávají důležitými podle toho, jakou důležitost jim přisoudíme. Je velmi důležité, kdo důležitost věcem přiřazuje. Zda v mých záležitostech přisuzuji tuto důležitost já sám, nebo mi ji dodává někdo jiný. Určitě jde o vyváženou míru. Abych nebyl jen tím, kdo je smýkán událostmi. Abych nečekal jen na to, co mi okolí určí jako důležité. Může to být i pohodlné, znamená to nemuset se rozhodovat. Vlastně to znamená mít na všechno alibi - "oni chtěli, abych to takto udělal". Z druhé strany vyváženosti asi nemůžeme jednat jen podle toho, co považujeme sami za důležité. Máme partnery, blízké lidi okolo nás, zaměstnavatele, sponzory. Pokud nebudeme schopni udělat pro ně to, co oni považují za důležité, najdou si někoho jiného pro to, co potřebují.

   Zkusme to pozitivně. Moje práce je pro mě důležitá. Je jedno, jak velká nebo podstatná práce to je. Byla svěřena mně, a proto může být pro mě důležitá. Mohu dělat jakékoli věci opravdově, s nasazením. Ne jen jako něco nedůležitého v porovnáním s ostatními. Do své práce obtiskuji sám sebe.

  

   Příště o věcech, které jsou DŮLEŽITĚJŠÍ...

   Luděk Bouška

  

  

Jak reagovat na rozzuřeného šéfa?

Luděk, červen 2013

Neomezený tarif, neomezená ztráta času...

Luděk, duben 2013

Co je důležitější?

Luděk, březen 2013

Jsem na tebe hrdý.

Rich de Vos, z 5.kapitoly z knihy "Ten powerful phrases", překlad, únor 2013

Co je důležité?

Luděk, únor 2013

Jak budovat návyk - motivace.

Luděk, prosinec 2012

Jak budovat návyk - rozdělení návyků.

Luděk, listopad 2012

Zo špecialistu manažérom

Katka, listopad 2012

Jak vědomě budovat správné návyky?

Luděk, červenec 2012

Jak vzniká návyk?

Luděk, červen 2012